KUKULÍN

Přicmrndul jsem se do brzké ranní vyjížďky píseckejma. Jako nechápu, proč jezdit sjezdy dokopce a výjezdy sjíždět, ale budiž. A ten přejezd loupežnického stolku, to je další levýlek.

Po třech letech jsme se vrátili na strakonicko. Červená, žlutá a zelená. Volyňka, Kbíl, epickej trejl a supr sjezd do Strakonic.  A na závěr opejkačka.

7:21 → SMS: „Dopoledni biking po pravem brehu Vltavy nad Podolakem ~ po zelene a podobne. Krabickou k Podolaku. V devet u me. Kdo prijede, prijede.“

~

9:04 → volá Ytt, že nestíhá
9:05 → přijíždí Ománek
9:20 → nakládáme
9:21 → nález prasklého drátu
9:31 → drát vyměněn na ulici
9:42 → návštěva Zed Marketu kvůli nějaký redukci na kartáček na zuby, nebo co
9:59 → vyjíždíme z Písku, jo, před desátou!
10:16 → řeší se vakl zadní omanovy stavby
10:27 → jedem
10:44 → lesem se ozývá strašlivý výbuch
10:55 → první zátoka
11:20 → druhá zátoka (pořád na dohled mostu)
11:58 → v nějakém zapomenutém kaňonu jednoho z potoků zjišťujeme, že dopolední rajd bude trvat ještě asi několik hodin
12:30 → každej už jsme asi 2× lehli
12:48 → další zátoky a výjezd na skály, začíná chcát
13:15 → předposlední zátoka a „posledních 500 m“ po stezkách
13:48 → dorážíme do „cíle“, Ch.O. pod Smolčí
13:58 → rychlopřesun Z5
14:25 → vlhké prdele jsou zpátky u Podoláku

Yííra má novej bydlík, Peťa adaptoval po patnácti letech barona, a tak jsme si řekli, že někde s hadima přespíme. A aby to bylo tutový, objel jsem nejprv pár lokací na bajku.

Poslední týden prázdnin! To se nesmí procamrat na plovárně. V pondělí odpo ládujeme Krabičku, s osmou večerní startujem a v půl jedenácté je tým T.M.A. na místě prvního noclehu. Další den pak lízneme středohoří výstupem na Sedlo, pivníma rohlíkama v Úštěku, strašlivou soutěskou o kus dál, filmováním u rybníka a návštěvou nádražního tábora v Lindavě. Středa začíná Skálou smrti a malou odbočkou k vykutaným jeskyňkám, ze které se vyklubal několikahodinový pobyt pod zemí. Takže na Sloup nedošlo a musel si počkat než se vydrápeme ve čtvrtek ráno na Klíč. Čtvrteční večer, to už na letišti Hradčany, přichází chčík. A chčije a chčije až do pátečního večíra, kde už jsme dávno na našem oblíbeném místě na kokořínsku…

Třetí zádohrámecká noc na Konopištěti. Jiné okruhy, jiné podzemí, jiné atrakce!

Byli jsme na svatbě a né ledasjaké! Protože když na komín, tak na komín!

 Dvoudenní průzkumná výprava po štolách, šutrech a hlavně viklanech na Petrovicku…

Loni jsme to nestihli objet a oblézt všechno, tak jsme se letos vrátili. První noc jsme ale pro změnu zůstali na skateparku a druhou v sedle pod Černou stěnou. Až pak jsme sjeli do sadového kempíku v Alemoři.

Některé ženy odjely. Některé naopak neodjely. A proto jsme vzali děti a odjeli do temných skal kus za tím místem, co Labe vtéká do Vltavy…

A tak jsme jeli po nějaké dlouhé době zase do Židoffky. Zvolili jsme optimalizovanou trasu, abysme byli zase brzo doma. A brodů není jen 13, jaxme si léta mysleli, ale fakt, že 22. Pilky jsme nakonec netáhli zbytečně, prořezali jsme jeden docela hutnej polom…

Vyrazili jsme s Bubuntem na rajd a hnedkoňc jarní výjezd na nejvyšší bod Pihor.

Vzali jsme hady na bajkovou vyjížďku!

Rychle domluvený rajd, na který nepřijel nikdo z pozvaných. No hlavně, že jsme se dozvěděli, že „tam dál už cesta nevede!!!“. Ale vede, ale vede, jen musíte mít pilku a občas vzít bajk na záda…

Vyqajzli jsme se na dezorienťák a vyrazili Krabičkou k výrobně piva ve Strakonici. Odsud jsme v počtu tří bajků a dvou brnd stoupali a stoupali strašlivými cestami až do Kraselova. Při sjezdu ke Drakovi v Kladrubech jsme na sebe nechali působit magičskou moc Božího kamene, který v lese vznikl po dopadu Božího hodu. Hadi neměli ani po 32 km dost a hřiště v podskalí tak zažilo nebývalý nápor prepuberťáků…

Tatáčovský výlet (narušovaný jen velkou Godzilí) s pálením buřtů, trháním mechů a blbnutím v předjarní přírodě.

Zahájení jarní bajkové sezóny v opravdu velkém stylu! Průjezd špalírem tisícovky nadšených fanoušků na starym mostě, no kdo to má? Za Stašákem jsme jeli furt dál a dál, až se někteří pořád ptali, jestli už se raději nemají vrátit.

Tak jsme vyrazili na hory. Lyže jsme odnesli z auta do lyžárny a na konci pobytu z lyžárny do auta. Ale jinak to bylo bezchybné. Déšť, slunce, bobing, prvnízóning, brndování, infocentrování, bouldrování a tak dál…

Co s nedělí? Chce to nějakou akci…

Střípky z třítýdenního martýria v kopojíčku. Hadi objevují zábavnost montáže stavebnice zakoupené na Zličíně a každé odpoledne se perou o křížový šroubovák a paličku…

Letí to, himbajs. Včera mimino, dneska had! Bez azimuťáku by nebyla oslava…

Poslední víkend dálniční známky ve znamení šíleného výletu na Zličín. Pětapůlhodinyvikeetyvole! Náklad krabic na třech vozíkách, dohromady 360 kg. Málem musel jet EAM autobusem, ale díky netradičnímu naložení dvou a půl metrovejch krabic jsme se nakonec vešli…

Na Mehelu se na silvestra tísní tisíce lidí, my měli Pasecký sami pro sebe… A ty výhledy!

Multirodinný výlet na buřtění k polovypuštěnému Novému rybníku…

Město se utápělo v inverzní mlze, a tak jsme do Krabičky naložili brndy a vyrazili vzhůru, výš až nejvýš. Lomečky, bouldry a vrchol Mehelníku…

Páč nebyl sníh, tak novohuťský výlet připadl na průzkum nedaleké série řopíků s finální klouzajdou na vodní nádržce…

Každoroční strašení dětí opět v akci. Buď na to porád ještě nepřišly, nebo to dělaj tak, aby nám nebylo líto, že víme, že ví.

Napadl snížek, vyrazili jsme s Bubunťákem na rajd!

Famózní podzimní počásko vytáhlo naše bajky do lesa, k rybníkům, do kopců…

Evík chtěla běžet orienťák a protože nebylo zbytí, tak jsem si tu samou trať s dětma taky obešel…

Rychlá běhemdžudí vyjížďka do kopce a zase z kopce…

Výlet na minipouť, tyátr, goně a odběh do lomečku…

Vyrazili jsme na výlet po vrcholech v téměř rovnostrannětrojúhelném postavení. Na jednom hradiště, na druhém oběd a na třetím jen odvážní. A hlavně hřiště!!!

Tak jsme se konečně dokopali k celodence. Yeti měl teda krapátek zpoždění, paňmáma ho nechtěla pustit, ale Peťa zase vyjel hovno a já přetrhl řetěz.

Počtvrté v řadě, na přehradě.

Skrumáž postřehů ze tří víkendů a dvou týdnů, kdy Bubunt na tábor odjížděl, vracel se, zase odjížděl a zase se tam vracel…

Klasika je klasika.

Rakousko! Hory! Jezera!

Odpolední akce na koníčkách s ádí třídou.

Tentokrát už u Choustníka nepršelo! Výhledy daleké a dramatické. Hrad ikonický.

U Choustníka lilo a blýskalo, tak jsme Krabičku stočili o 110°, objeli přehradu a objevili Buddhu.

Dvoudenní kace za účelem odvětvení a odstromení bývalé vápenky v Mladíkově. Rozcvička ve Vimperku na pívovaru jako pořádný bonus.

Prekiokace po 9 letech na husinecké raketě, hromadnou návštěvou kohouta ve VB a hotovkama ve Volyních.

Jednodenní výlet pod Brdy s testem tří babiok.

Bylo krásně, takže nadešel čas poklidného výletu na bývalé hradiště, lovení kůry a tak vůbec.

Druhý letošní výlet na „chalupu“ s opětovnou zastávkou na Kazí Husatelně.